Arsenal vs Manchester United 2004/2005 (Premier League)

avatar

Od nástupu Arsene Wengera připomínali zápasy United s Arsenalem jednu velkou fotbalovou válku a dalo by se tak trochu říct, že právě v památném zápase roku 2005 na Highbury jejich rivalita vrcholila. A to i přesto, že ligu ten rok suverénně ovládla Mourinhova Chelsea, která v tu dobu střídala právě Arsenal jako nejvážnějšího rivala pro Fergusonovu družinu, co se anglického trůnu týkalo. Tou dobou se ale, troufám si tvrdit, ještě stále zraky fans anglického fotbalu upínali hlavně k zápasům Ferguson vs Wenger a Keane vs Vieira. Byla to totiž záruka neskutečných emocí na obou stranách hřiště...

Problémy tentokrát pro jistotu nezačaly na hřišti (jak bývalo dobrým zvykem), ale už v tunelu před příchodem obou týmů na trávník.

V ten moment bylo z Keanova výrazu docela čitelný, že tenhle zápas se v plným počtu nedohraje a vzhledem k tomu, jak těžký bylo hrát na Highbury i 11 proti 11, jsem tak nějak tušil průser. United ještě ke všemu pár měsíců dozadu připravili svého tehdejšího rivala z Londýna o 49 zápasů dlouho šňůru neporazitelnosti za, řekněme, velmi kontroverzních okolností a tohle měla být odveta v tu dobu velmi zkušeného a hráčským kádrem našlapaného Arsenalu. Viditelně naštvanej kapitán Ďáblů, kterej ještě ani nevkročil na hřiště, tak nějak podtrhl moje nízký očekávání...

Arsenal navíc začal zápas v neskutečným tempu a v 8. minutě šel po rohu a hlavičce Vieiry (jak jinak) do vedení. United sice poměrně rychle kontrovali a po 18 minutách z ojedinělé akce vyrovnali po ose Scholes - Rooney - Giggs, ale domácí měli viditelně navrch. V karetním ohrožení navíc byla další "horká hlava" v dresu hostí - Heinze a dvě minuty po vyrovnání mohl (a měl) Arsenal kopat penaltu po zákroku Silvestreho na Pirese (což nebyl poslední kontroverzní moment).

Po necelé půlhodině hry si pro změnu poměrně hlasitě řekl o vyloučení Pires, který viditelně frustrován oplácel po faulu Fletchera. Rozhodčí Graham Poll to ale vyřešil žlutým kartonkem a tak se jal Piresovi nervy ještě slovně pocuchat Rooney. Leč neúspěšně a místo toho málem i on odešel se žlutým napomenutím...

V 35. minutě už se ale zase hrál fotbal a bohužel pro nás fanoušky United to byli domácí, kdo šli znovu do vedení. Henry přiklepl Bergkampovi a ten zahrál hostujícímu gólmanovi na housle. 2:1 pro domácí.

United znovu mohli rychle odpovědět, ale Rooney po 40 minutách hry tváří v tvář Almuniovi (brankář Arsenalu) neuspěl. Pár minut na to navíc viděl žlutou kartu a sudí už s ním viditelně ztrácel trpělivost (proto si taky na pomoc přivolal kapitána Keanea, aby mladému angličanovi domluvil). Čehož se v nastaveném čase pokusil ještě chytře využít Vieira, kterého se v souboji sice Rooney ani nedotkl a rozhodčí incident ignoroval, ale troufám si tvrdit, že dneska by to možná skončilo žlutou kartou za nebezpečnou hru. A aby si někdo náhodou nemyslel, že do šaten se půjde relativně v klidu, malý incident ještě na konci poločasu mezi sebou měli Henry s Ronaldem...

Velmi intenzivní první půle tak skončila a na koni byli domácí. Ashley Cole v něm měl vidět žlutou kartu za simulování, Pires s Rooneym už mohli být v šatnách, domácí měli kopat penaltu, diváci viděli i 3 góly, fotbal ve vysokém tempu a spousta emocí.. FNezaujatí fanoušci se museli bavit!

I druhá půle navíc byla okořeněná brzkým gólem. Po 8 minutách United rychle rozehráli standartku z vlastní půle, po Rooneym se k míči prodral Giggs, nabídl koncovku Ronaldovi a ten umlčel Highbury (doslovně i gestem). 2:2!

3 minuty na to ale teprve domácí stadion zažil šok. Nejdřív ze standartky Rooney trefil spojnici tyče a břevna, no a za nějakých 30 vteřin na to vyzval Giggse Keane, nesmyslně vyběhnuvší Almunia se dostal mimo bránu a Giggsův lob usměrnil do sítě znovu Ronaldo. Hosté se poprvé v zápase dostali do vedení! Portugalec pak za další gesto k utišení Highbury vyfasoval pro jistotu žlutou kartu.

Po hodině hry pak musel z důvodu zranění odstoupit Fletcher a na jeho místo se dostal univerzál John O'shea. Proč to píšu pochopíte za chvíli...

Když už se zdálo, že viditelně otřesený domácí tým se nedokáže dostat zpět do tempa a Red Devils kontrolují hru, dostali se ve vápně do potyčky Bergkamp se Silvestrem. Holanďan se v jeho závěru ohnal po hostujícím stoperovi vztekle loktem, za což mu byl odpískán faul (dneska by to imho byla červená karta), ale tím věc neskončila. K incidentu přiběhl Ljungberg, jemuž pro změnu Silvestre pohybem hlavy zavdal záminku k tomu, aby usedl na trávník. Jelikož stoper United šel hlavou proti soupeři, o udělené červené kartě nemohlo být sebemenších pohyb. Fergusonova družina musela chtě nechtě odehrát závěrečných zhruba 25 minut o desíti...

Ty pochopitelně strávila převážně na své polovině, byť náznaky dobrých brejkových situací tu byly. Gunners si s pevnou obranou hostí dlouho nemohli vůbec poradit. Slibnou šanci měl snad jen Ljungberg a vykoupit je v samém závěru mohl ještě Henry, ale jeho pokus "nůžkami" skončil v náručí gólmana hostí.

No a tak když domácí vehementně pohrdali jakoukoliv šancí na zvrat, překvapil všechny na stadionu včetně sebe střídající John O'shea. Nejprve tím, že se ocitl jako primárně defenzivní hráč na offside linii soupeře a podruhé naprosto famózní koncovkou přes Almuniu. jeho výraz po brance hovořil za vše. 2:4! A bylo rozhodnuto.

V 94. minutě následovala ještě poslední roztržka po faulu Reyese na Keanea a protože domácí neuspěli při poslední akci utkání, kdy po rohu odvracel z brankové čáry Scholes, odpískal Graham Poll konec fanastického utkání s perfektní tečkou (teda alespoň pro mě a ostatní fanoušky United). Máloco se tenkrát vyrovnalo tomu, porazit velmi silný Arsenal na jejich tehdejším svatostánku, kde prohrávali opravdu jen zřídka.

Tohle je myslím zápas, který by opravdu ocenili i nezaujatí diváci. Tempo, ve kterém se odehrával bylo famózní. Góly, který v něm padly, byly luxusní (navíc jich bylo 6). Na tribunách vládla elektrizující atmosféra. A na hřišti to byla bitva se vším všudy.

Celý zápas zde



0
0
0.000
2 comments
avatar

Pane jo, tohle musel být pro všechny fans ManU opravdu velký den (a velká noc :D)

0
0
0.000
avatar

Jo tenkrát měly tyhle bitvy s Arsenalem pořádnou šťávu. Bojovalo se o tituly a ty týmy se na hřišti fakt nesnášely. Takže každý vítězství se hodně slavilo.

Pak bohužel/bohudík šel Arsenal na Emirates, Wenger musel výrazně šetřit a začalo to připomínat spíš zápasy boys vs men. Francouz sice dokázal i s tím budgetem docela kouzla, ten kádr měl nesmírně talentovanej fotbalově, ale fyzicky dost ztratili.

0
0
0.000