Budoucnost fotbalu

Nedávno jsem někde četl, že fotbal je sportem na ústupu, protože nová generace není schopná udržet pozornost 2x cca 50 minut a navíc je zrovna soccer sportem, který má například narozdíl od basketbalu nebo hokeje spoustu "hluchých fázích", ve kterých se, pro lajka, nic podstatného neděje.

Já vlastně netušim jestli je pravda, že je tento krásný sport na ústupu nebo ne, ale přišlo mi zajímavý věnovat nějakou tu chvíli tomu, jak z něj čistě hypoteticky udělat o něco větší zábavu...

I přesto, že fotbal je mnohem intenzivnější, rychlejší a dynamičtější než kdy dřív, mám pochopení pro to, že ho někdo může shledávat nudným. Přece jen je to jeden z mála sportů, kde je možné prakticky odpočívat i během hry. V hokeji, nebo basketbalu prostě není možný se na pár minut "zašít" někde u lajny a počkat si na svůj moment, ale ve fotbale to možné je. Stejně tak je možné kontrolovat utkání dlouhým držením míče, pokud na to tým má kvalitu. Nebo dokonce dobrou kontrolou prostoru i bez míče. Takže pokud člověk zrovna netrpí taktickým fetišem aka Laco Borbély, asi si úplně podobný zápasy neužije. Fotbal navíc díky délce hřiště a času, který se nezastavuje, kolísá na intenzitě. Týmy mají na hřišti během 90 minut teoreticky spoustu času k budování útočné akce, takže nejsou například jako v basketbale limitováni určitým počtem sekund, za který musí vstřelit (a ještě u toho například trefit branku).

To by mimochodem čistě hypoteticky taky mohl být poměrně zajímavý experiment (zatížit tým určitým časovým rámcem, během kterého by musel například překročit polovinu, nebo vystřelit), ale já chci mluvit o dvou jiných nápadech...

1. Čistý čas

Předem se přiznám, že nejsem fanouškem nastaveného času aka MS v Kataru, nebo momentálně Premier League (a to fandím týmu, který je proslulý comebacky v nastaveném čase). Podle mě to přináší úplně zbytečně větší riziko zranění, technických a taktických nedostatků a navíc i spoustu absurdních situacích, kterých jsem byl svědkem v zápase Manchesteru United s Nottingham Forrest. Hosté se totiž brzy ujali překvapivého vedení 0:2 a od té doby v podstatě zápas zdržovali, jak jen to šlo. Domácím se ale do 52. minuty podařilo vyrovnat a v 76. minutě zápas definitivně otočili. Za svoje zdržování ale byli paradoxně odměněni tuším osmiminutovým nastaveným časem. K domácímu týmu, který většinu druhého poločasu honil vítězství to přitom bylo totálně nefér a většinu nastavení pak viditelně unavení strávili v hlubokém defenzivním bloku a strachovali se o vítězství...

Navíc když si to spočítáme, takových průměrných 5 minut nastavení navíc v každém zápase sezóny, to jsou dohromady další dvě utkání navíc za rok a to je v už tak nabitém programu, určitě málo vítaná změna mezi hráči i trenéry.