Kauza Ronaldo (část 3.)

Kromě změn na lavičce se tak klub rozloučil například s Ed Woodwardem jakožto šéfem exekutivy. Tedy člověkem, který je doslova a do písmene podepsán pod celou tou neúspěšnou érou po odchodu Sira Alexe Fergusona a Davida Gilla. Skončili taky téměř všichni lidé, kteří to spolu s Woodwardem těch téměř 10 let táhli.

Nakolik se na tom podílel Ragnick, to si netroufám odhadovat, ale klub se prostě v tu chvíli rozhodl jednat a naráz přišli obrovské změny, které by asi zamávaly s každým korporátem v jakémkoliv byznysu. A bohužel to z části odnesl i kádr v čele s Portugalskou ikonou.

Deprese vrcholí
Ta si navíc nevypěstovala zrovna přívětivý vztah s Ragnickem, který se asi jako první odvážil v několika utkáních Ronalda vystřídat, nebo dokonce posadit na lavičku náhradníků. Sám Němec prý dokonce v lednu navrhoval klubu, aby se CR7 zbavil. Dokonce údajně předložil i seznam hráčů, o kterých byl přesvědčen, že by mohli v budoucnu posunout klub tam, kam náleží. Jenže nové vedení chtělo počkat (a nutno podotknout, že z jejich strany celkem logicky) na jmenování nového stálého manažera a tak veškeré snahy Ragnicka o změny v kádru v zimě ignorovalo... Vnitřně rozložený tým pravděpodobně autoritu interim manažera ani příliš nereflektoval a tak se období od ledna do května stalo vůbec jedním z těch nejhorších, které jsem jako fanoušek klubu zažil. Nemastné neslané výkony i výsledky, rameny krčící Německý kouč, který neměl příliš pravomocí s týmem něco významného udělat a stoupající frustrace fanoušků, která se (zvlášť na sociálních sítích) zvrhla v urážky a vyhrožování. Kritika přitom nejtvrději dopadla na trojlístek Maguire, Pogba a Rashford. Zkrátka totální deprese se vším všudy...

Nutné je taky dodat, že Ronaldova frustrace z najmutí Ragnicka je z části oprávněná. Respektive je pochopitelný, že člověk jehož kariéra se chýlí pomalu ale jistě ke konci, nebude mít příliš trpělivosti a pochopení ve chvíli, kdy klub v podstatě obětuje půl sezóny tím, že dočasně zalepí vzniklou díru po odchodu předchozího manažera...

Jenže United v tu dobu prostě procházeli obdobím změn na mnoha postech a bylo velmi důležité, aby si s tak důležitým rozhodnutím dali práci. Zvlášť potom, co předchozí volby nedopadly příliš úspěšně. A osobně se domnívám, že to byla ta chvíle, kdy vztahy mezi fotbalovou superstar a klubem začaly chladnout.

Zatímco Ragnick se zoufale snažil udržet kabinu jakžtakž pohromadě, Ronaldo se začínal na hřišti chovat čím dál podrážděněji. V klubu se přitom nejspíš modlili, aby se angažování nového stálého manažera příliš neprotahovalo a období nejistoty skončilo co nejdřív.