Intenzita

avatar

Jestli někde majorita společnosti podle mě ve cvičení fakt fatálně selhává, tak to je intenzita práce vzhledem k objemu. Což je pro mě teď dost téma, protože jsem si zase trochu šáhl do tréninku a začínám běhat třikrát tejdně (nebo teda přesněji řečeno za 7-10 dní), což je trochu jiná věc, než běhat 1-2x týdně...

Spoustu lidí dneska zajímá technika cviků a ačkoliv je to fajn zaměření (lepší než naprosto netušit která bije), možná je to svým způsobem trochu zbytečný. Dneska už průměrnej cvičenec ví, co je protrakce, retrakce, externí a interní rotace, což jako na jednu stranu kvituju, na druhou stranu se pak řeší každej detail ve chvíli, kdy to prostě tak nějak není potřeba, protože objem tý práce ani zdaleka neodpovídá tomu, co má třeba profík. Takže ono je sice super vědět každej detail o tom, jak má člověk efektivně zapojit latisimus dorsi u přítahu na hrazdě, ale pokud shybujete jednou tejdně, tak já nevim no. Je to podobný asi jako když člověk běhá. Jasně, že netrefíte přesně okamžik, kdy se má vracet loket směrem dopředu vůči protilehlý noze na milisekundy. Nebo netrefíte došlap na každým kroku. Ale ani si nemyslim, že to člověk vědět a dělat nutně musí (pokud to teda není vyloženě jeho hobby nebo práce se tim zabejvat). Stejně jako není nějak podstatnej timing bílkovin a přesnej poměr tukový tkáně k svalům, pokud se zrovna nepřipravujete na bikini fitness. To jsou zkrátka detaily. A detaily se řešej až ve chvíli, kdy to celý stojí na pevnejch základech a jen ve chvíli, kdy to je nutný. A v 90% případů to nutný asi úplně není. Poněvadž jestli si jdete na hodinu tejdně zablbnout do fitka, tak znát přesnou mechaniku pohybu hodu do dálky je Vám asi tak platný, jako vědět přesný složení plastový láhve, kterou jste právě dopili...Prostě jí hodíte do konťáku na tříděnej odpad a tim to tak hasne. Jasně, bylo by hezký mít 100% vzdělanou a uvědomělou společnost, ale tak to prostě na světě nechodí.

Co naopak podle mě důležitý a podstatný je, tak to je naučit se v kostce co je intenzita práce a jakou roli v tom hraje objem. Poněvadž někdo jednou řekl, že věci se maj dělat naplno a valná většina z nás (včetně mě před léty), to tak úplně nepobrala. To je holt nevýhoda psanýho textu. Člověk někde něco plácne, někod jinej to vytáhne z kontextu, další to použije v úplně jiným kontextu a najednou si to žije úplně vlastním životem. A bum, průser je na světě...Takže lidi pak choděj na kruhák s tim, že je třeba se tam zlikvidovat, protože věci je přece třeba dělat naplno. Hmmm...Tak takhle to asi úplně myšlený nebylo. 100% focus na práci? Jistě. Věnovat se naplno tomu, co teď právě dělám? Určitě. Vyzvracet oběd a mít tři dny svalovou horečku? Nope, to fakt není třeba.

Je třeba přemejšlet a naučit se pracovat v kontextu. Což je docela zajímavej problém, protože tělo to docela dobře chápe. Lidská mysl ale už méně. Takže to tak vyběhnete z baráku s tím, že si dáte 15 kiláků, což je třeba Vaše premiéra na takhle "dlouhý" trati a tělo tak nějak instinktivně tuší, že to bude celkem náročnej úkol, takže je třeba zvolnit a rozložit síly. A tak běžíte prvních 5 kilometrů, podíváte se na hodinky a najednou si člověk říká: "Hej kámo, ale teď běžíš 6:30 na kilometr. To je fakt pomalý, protože nejrychlejší desítku si zvládnul pod hodinu. Zaber ty vole!" a začnete to mastit. Domů pak doběhnete celý vyřízený, hodíte to s dobrým pocitem na instáč, vyžerete půl ledničky, protože tělo má deficit, kterej chce dohnat a na běh si pak dalších 7 dní ani nevzpomenete. A když jo, udělá se Vám nevolno. A možná se i párkrát donutíte a možná to dokonce vydržíte i půl roku nebo rok, ale časem Vám asi začne docházet šťáva. Poněvadž tělo je schopný si se stresem nějakej čas poradit, ale pokud je ho moc a pokud mu nakládáte tejden co tejden a pohybujete se někde blízko svýho maxima, tak jednou ta baterka prostě dojde. A každá baterka se buď musí vyměnit, nebo dobít. Tělo vyměnit nejde, takže jediná možnost je ty baterky zase nabít. A tohle celý není nějaká matika, nebo něco ezoterickýho, to je prostě selskej rozum. A moje vlastní zkušenost...

My si sice můžeme říct, že elitní atlet tohle vydrží třeba 10-15 let kariéry, tak proč bych to sakra neměl vydržet já?! Ale tak je třeba myslet, že elitní atlet se na tu zátěž jednak připravoval často celý dětství a druhak má kolem sebe tým lidí, často dalších profesionálů, který mu s celým procesem pomáhaj. Navíc mýty o tom, že atleti třeba ve vytrvalostních sportech se pohybujou denně na hraně svých možností, taky začínaj pomalu padat. Viz třeba tenhle TED talk...


Nehledě na to, že pro atleta je to velice často živobytí, tudíž jeho regenerace vypadá tak, že on sice třeba 4 hodiny denně trénuje, ale zbytek času prožere a prochrápe (a třeba profi fotbalistům kluby poskytujou i lidi na to, aby jim vyměnili žárovku doma, protože fotbalista je nějakej asset, do kterýho investujou hromadu prostředků a nechtěj, aby se zranil, nebo se rozptyloval běžnejma starostma), zatímco "normální" člověk chodí mimo jiný do práce, živý třeba rodinu a potřebuje mít energii na 10 dalších věcí. A na ten vrchol se pak v závěru stejně dostane tak jeden z tisícovky a to mimo jiný taky proto, protože měl štěstí. A to úplně míjíme faktory jako genetika. Ale tak do článku se taky nevejde šecko, že jo?

No každopádně zpět k tý intenzitě. Teď sem třeba jen tak náhodně prolistoval magazín RUN a byl tam nějakej článek o kruhovým tréninku pro běžce. Byly tam obecný věci jako, že kruhák se skládá z cca 6-12 cviků a každej interval má zhruba 30-60 vteřin s nějakou přestávkou a zkuste tak asi zhruba hádat, jaká intenzita se doporučovala?

Chvilka napětí...

Bylo to cca 30-60%! Ne že bych nezbytně souhlasil s tím číslem, protože velkou roli v tom hraje právě celkovej objem práce a kolikrát v týdnu ten kruhák člověk absolvuje, ale běžte se někdy podívat do nejbližšího fitka a schválně mi řekněte kdo vypadá na to, že trénuje na cca 30-60% svýho maxima a přitom je schopen udržet 100% nasazení na danej úkol? Tak 1 z 10? Zbytek často vypadá jako těsně před infarktem a kdybych byl doktor, tak kolem nich možná chodim jako na jehlách, protože to vypadá všelijak, jenom ne nějak zdravě a spokojeně. A já jako chápu, že většina lidí jde do fitka hubnout, nebo běhá, protože chtěj shodit kila. Ale kvůli tomu fakt není třeba se dvakrát tejdně úplně rozbít. Protože je tam přece důležitá nějaká udržitelnost. Cílů se totiž dosahuje za měsíce a roky. Ne za tejdny a dny. A možná je to i vysvětlení toho, proč si ve fitku dělaj srandu z Ledňáčků. Teda rozumnějte z lidí, který přijdou do fitka zpravidla někdy zkraje ledna a opouštěj svoje předsevzetí zpravidla někde zkraje února. Jejich cesta zkrátka často není udržitelná...A to jsme ještě vůbec nezabrousili do toho, že je pěkný dosáhnout nějakýho cíle. Shodit třeba 20 kilo. Ale druhá věc je, zase je zpátky nenabrat. Hubnout totiž není nějak těžký. Prostě se dostaňte do deficitu...Těžký je to hubnutí ve zdraví přežít a udržet si ho. Tam teprve ta celá sranda začíná!

Já nutně nejsem proti těžkým tréninkům. Pokud na to má člověk vybudovanou nějakou kapacitu, má to v tréninku nějak rozumně nastavený a ví zhruba co dělá, proč ne? Já netvrdim, že můj trénink je vždycky zrovna procházkou pestrobarevným sadem. A taky bych se možná naučil víc věcí, kdybych byl na sebe tvrdší, ale zase na druhou stranu jsem schopen trénovat cca 2 hodiny denně posledních 5 let bez nějakýho fatálního zranění, který by mě úplně vyřadilo z tréninku. Což je myslim něco, co se počítá...a to samozřejmě i já dělám chyby. I já to někdy přeženu. Stane se. I nějaký ty menší zranění se dějou. Dneska mě třeba bolí noha z běhu...Ale z každýho tréninku se pokoušim si vzít nějaký ponaučení. Něco do dalšího tréninku a nesnažim se za každou cenu rozbít hlavou zeď. Den za dnem, týden za týdnem a měsíc za měsícem. Protože se chci hejbat dál. A chápu, že jsem s tim možná otravnej, ale je to něco, co mě naučila moje vlastní zkušenost, tuna nastudovanýho materiálu a spousta seminářů, webinářů a dalších věcí, který si snad ani nevybavim. A tak to šířim dál, protože to podle mě má svou logiku a kontext. Čímž se 100% jistotou netvrdim, že to nejde jinak. Jde. Ale jako všechno ostatní to má svou cenu. A je otázka, jestli je člověk ochoten jí zaplatit.

Tak to bylo moje mistrovství v tom, jak neříct skoro nic podstatnýho v 1500 slovech. Díky za pozornost a zase někdy příště :D



0
0
0.000
3 comments
avatar

Patříš mezi hrstku autorů dlouhých článků, které vždy přečtu celé a navíc s chutí :)

Jdu si naložit desítku (km :D) a trochu té venkovní posilky ;) Sportu zdar.

0
0
0.000
avatar

Jako vymklo se mi to dneska z rukou, se přiznám :D Ale potřeboval sem se z toho nějak vypsat

0
0
0.000
avatar


Congratulations @bodie7!
You raised your level and are now a Minnow!

0
0
0.000