Týdeníček 3

Tak nám skončil říjen. Měsíc nadstandartního počasí, ve kterým se s přehledem ještě dalo trénovat venku naboso a na zábradlí. Teď už to asi s mým výkonem na čerstvým vzduchu nebude tak horký (až teda na ten běh), ale ona i tělocvična má své kouzlo. Zvlášť když je to k ní z obýváku pár metrů. :)

Poslední říjnový týden jsem zakončil na 100 a kousek naběhaných kilometrech. Čímž se dá říct, že se po slabších běžeckých měsících vracím zpátky do formy. Těch běhů v závěru nebylo tolik, protože času není tolik a už nehodlám všechno znova podřizovat běhání, jako jsem to udělal při tréninku na maraton. Holt letos a příští rok bude muset stačit převážně objem (byť teda hodlám absolvovat i pár intervalových tréninků) a nižší frekvence.

Protože mě čeká vydatná dvanáctihodinovka, učím se běhat ještě pomaleji, než jsem běhal. Moje momentální tempo se v tréninku pohybuje zhruba mezi 6-7 minutami. Na předposledním kratším běhu jsem si ale vyzkoušel i trochu toho "závodního" tempa pod 5 minut a ono by to šlo.

Běh ale není jediná věc, která se mi poslední dobou daří. Mluvím teď hlavně o handbalancingu, kterýmu věnuju každý týden alespoň dvě tréninkový jednotky. A nese to svoje ovoce. Tohle bylo ještě 2-3 měsíce dozadu v podstatě nemyslitelný.

Zvládnout to ale na jedný, ruce je ještě hodně daleko...

A samozřejmostí je qi-gong

• 7 minut (15. den)
• 8 minut (16. den)
• 7 minut (17. den)
• 5 minut (18. den)
• 5 minut (19. den)
• 5 minut (20. den)
• 6 minut (21. den)

Celkově jsem pro tento týden a vlastně i měsíc se svým tréninkem spokojenej. Ne vždycky se podaří všechno na 100%, ale hlavně ten pohybovej posun za poslední rok je velkej. Srovnám-li to s obdobím před několika lety, tak moje hrubá síla sice zaznamenala určitě menší regres, ale celkově toho moje tělo zvládá mnohem víc. A to je na konec důvod, proč to dělám. Pohyb. ne síla. ne žonglování. Ne stojka. Ne běh. Ale schopnost pohnout tělem tak, jak zrovna chci a potřebuju. A tohle vnímání se dramaticky zlepšilo...